Nadační fond Karla Janečka na podporu vědy a výzkumu (NFKJ) vyhlašuje 2. ročník grantové soutěže určené mladým vědcům do 40 let pro rok 2012, a to pro obory ekonomie, matematiky a medicíny. Podpořen bude jeden projekt z každé oblasti, a to každý ve výši nejvýše 1 milion Kč.
Žádost o nadační příspěvek může podat vysokoškolsky vzdělaný odborník do 40 let zabývající se doložitelně výzkumem v České republice, nebo úspěšný český vědec, který se rozhodne pro návrat ze zahraničí. Uzávěrka pro podání žádosti je 31. března 2012. Žádost lze podat prostřednictvím webového rozhraní NFKJ.
Více informací v tomto letáčku nebo na stránkách NFKJ (www.nfkj.cz).
Únorové pražské Science Café, které proběhne 14. února 2012 od 19 hodin v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6) bude určeno (nejenom) milovníkům letadel.
V Ústavu letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT v Praze se totiž rodí nekonvenční ultralehký letoun UL-39. Jde o projekt malého sportovního celokompozitového letounu s proudovým pohonem tvořeným pístovým spalovacím motorem pohánějící nízkotlaké dmychadlo uložené v proudovodu. Unikátní je nejen celosvětová novost takové koncepce v kategorii ultralehkých letadel, ale i celá řada technických a technologických řešení použitých při realizaci projektu.
Projekt představí na na vše otázky odpoví:
- Ing. Robert Theiner, Ph.D., vedoucí výzkumného týmu, Ústav letadlové techniky Strojní fakulty ČVUT
- Ing. Petr Průcha, hlavní technolog, LA composite, s.r.o.
Vstupné je dobrovolné. Účast můžete potvrdit na Facebooku.
Dobrá zpráva pro všechny zvídavé lidi v Pardubicích – 31.1. se tam totiž uskuteční první Science Café! Tématem budou polovodiče a termoelektřina, hostem bude Doc. Ing. Čestmír Drašar, Dr. z Ústavu aplikované fyziky a matematiky Fakulty chemicko-technologické Univezity Pardubice.
Jsme nadšeni, že koncept neformálních přednášek a diskusí mezi vědci a veřejností proniká do dalšího města a těšíme se na spolupráci s mladým týmem organizátorů v Pardubicích.
Milí fanoušci vědy, pomožte nám organizovat Science Café a dělat popularizaci vědy co nejlépe, odpovězte nám prosím na několik otázek v následujícím online dotazníku: https://www.surveymonkey.com/s/sciencecafe_web
Děkujeme!
Science Café se stále rozšiřuje do dalších měst České republiky, z čehož máme velkou radost. Jak Science Café přibývají, může se stát, že o některém z nich zatím není na webu samostatný článek, nicméně přehled všech plánových Science Café (téma, místo, hosté) najdete v kalendáři zde na našem webu.
Jste-li příznivci Science Café a chcete-li fungování a rozvoj projektu na popularizaci vědy a celoživotního vzdělávání podpořit, staňte se naším partnerem nebo sponzorem.
Podpořit nás můžete věcným darem, který nám pomůže s provozem (uvítáme kancelářské potřeby nebo starší audiovizuální techniku jako je mikrofon, diktafon atd.), nebo jakoukoliv finanční částkou. Můžete k tomuto účelu využít náš transparentní bankovní účet u Raiffeisenbank číslo 3604436001/5500 nebo nově online platební bránu PayPal, kde lze pohodlně platit kartou nebo přímo z vašeho účtu na PayPal.
Za všechny příspěvky, které nám umožní pokračovat v projektu Science Café Czech Republic, předem děkujeme!
A jak je na tom vlastně Science Café s financemi? Science Café je neziskový projekt – tedy neděláme ho „pro peníze“. Naopak náš pražský tým pracuje na Science Café hned od počátku v roce 2008 bez nároku na honorář – připravujeme Science Café ve svém volném čase. Ačkoliv se snažíme výdaje minimalizovat a realizovat Science Café „low cost“, i tak ovšem projekt vykazuje určité náklady jako je například propagace, hosting a provoz webu, občerstvení pro naše hosty nebo účetnictví občanského sdružení Otevíráme. Rádi bychom také hostům věnovali za jejich vystoupení alespoň drobné upomínkové předměty a hlavně projekt dál rozvíjeli – například vytvářeli více výstupů ze Science Café v podobě audio-video nahrávek, a to nejen z přednášek v Praze, ale i z dalších měst.
V počátku jsme vznik občanského sdružení Otevíráme, které realizuje pražské Science Café a zaštiťuje síť Science Café Czech Republic, financovali z „vlastní kapsy“. Později jsme část vybavení nutného pro chod Science Café a také omezený počet propagačních předmětů pořídili díky podpoře partnerů a sponzorů, mezi kterými byla služba 1188, nakladatelství Beletris nebo Hlavní město Praha. V současné době hradíme nezbytné náklady a pokračujeme v projektu Science Café díky příspěvkům a podpoře od firem LukyLab a Horton International, které vlastní nebo v nich působí členové našeho týmu. Symbolickou část nákladů pokrývá také dobrovolné vstupné, které jsme v posledních měsících zavedli na pražském Science Café – a které všem návštěvníkům děkujeme.
Vaše příspěvky zaslané na náš transparentní účet č. 3604436001/5500 u Raiffeisenbank nebo prostřednictvím online platební brány PayPal využijeme na úhradu zmíněných nezbytných nákladů a rozvoj našeho projektu, který se úspěšně šíří do dalších měst v České republice. Na všechny dary a příspěvky vám rádi vystavíme doklad nebo s vámi sepíšeme smlouvu. O využití případné finanční podpory Vás budeme průběžně informovat a podrobný přehled bude samozřejmě součástí naší výroční zprávy.
A pokud nemáte v dnešní době prostor nám pomoci věcným darem nebo finančně, můžete tak učinit aspoň tím, že nám dáte vaše podněty a nápady pro Science Café prostřednictvím následujícího online dotazníku: www.surveymonkey.com/sciencecafe_web
Předem děkujeme!
Může být vyprávění o polymerech zábava? Může! V Hubu to v úterý 6. prosince dokázali Michal Babič a Tomáš Etrych z Ústavu makromolekulární chemie AV ČR. Během téměř tříhodinového interaktivního vystoupení zapojili do experimentů také publikum a několik návštěvníků-odvážlivců si tak obléklo bílý plášť a mohli si třeba vyzkoušet vyrobit nylon.
K demonstraci fungování polymerů použil Michal Babič i obyčejné špagety nebo vlnu. Hub Science Café tak jen potvrdilo, že Michal Babič patří v České republice k těm nejlepším popularizátorům vědy (připomínáme, že Michal Babič je vítězem národního kola FameLabu).
Jsme moc rádi, že jsme oba úspěšné vědce mohli na Science Café přivítat! Pokud jste na Hub Science Café nemohli dorazit, podívejte se alespoň na fotky.
Nedaleko Prahy bude zanedlouho postaven nejintenzivnější laser na světě – ELI Beamlines. Pozvání na první pražské Science Café roku 2012 přijali Pavel Bakule a Daniel Kramer - dva vědci, kteří kvůli tomuto výzkumnému projektu odešli z Rutherford Appleton Laboratory a CERNu a vrátili se do České republiky. Dozvíte se, jak lasery fungují, k čemu slouží a co nám přinese fakt, že jedno z nejmodernějších laserových center na světě bude kousek od Prahy. Co se tam vlastně bude zkoumat? A nebude to nebezpečné?
Těšíme se na vás 10. ledna 2012 v 19:00 h v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6 – tři minuty pěšky od stanice metra Hradčanská).
Účast můžete potvrdit na Facebooku.
Michal Babič a Tomáš Etrych pracují na výzkumu polymerů – unikátních materiálů, které se mohou v budoucnu stát významnými pomocníky v medicíně. Následující rozhovor je kromě přiblížení jejich výzkumu také pozvánkou na Science Café – diskusní večer, který se uskuteční 6. prosince v coworkingovém centru HUB Prague (Drtinova 10, Praha 5) od 19:30.
Na jaké otázky hledáte ve vašem výzkumu odpověď?
Michal Babič: Hledáme způsoby, jak vyrobit materiál pro konkrétní diagnostickou aplikaci s vlastnostmi, které umožní řešit dosud neřešitelné, nebo už nalezené řešení vylepšit s ohledem na rychlost a přesnost diagnostiky. Vyvíjíme mikročásticové materiály pro vyhledávání markerů různých onemocnění v biologických tekutinách jako jsou třeba plazma, nebo mozkomíšní mok. Hledanými markery pak jsou patogenní mikroby, nebo látky signalizující počátek neurodegenerativního, metabolického, nebo nádorového onemocnění. Námi vyvíjené mikročástice jsou pak našimi partnery testovány v mikroprůtokových čipech, což jsou v podstatě mikrotiskovými metodami vytvořené kanálky s průsvitem několik málo mikrometrů, jako přesné a rychlé lapače zmiňovaných markerů.
Dále vyvíjíme nanočástice, které dokážou odlišit terapeutické buňky od okolí, do kterého jsou tyto buňky implantovány. To je velmi důležité pro rozvoj velmi mladé medicínské disciplíny, která se nazývá regenerativní medicína a buněčné terapie, protože pak lze získat informace o tom, jak se buňkám v organismu příjemce vede. Tyto informace jsou jinak bez nutnosti další operace prakticky nedostupné.
Tomáš Etrych: Naší snahou je vyvíjet polymerní materiály využitelné v medicíně, např. pro dopravu léčiv a genetické informace. Pro širokou veřejnost je polymer, často nazývaný jako plast, hmota, z které se mohou vyrábět roztodivné pomůcky pro život, od obalů až po součástky aut a raketoplánů. V našem případě se jedná o polymer, který je perfektně vodorozpustný a díky své struktuře netoxický a neimunogenní pro lidské tělo. Využíváme těchto vlastností polymerů například k dopravě léčiv, která mají sama o sobě vedlejší účinky. Náš polymer, v tomto případě ho nazveme „nosič“, funguje jako „obálka“, ve které je léčivo „uzavřeno“. Polymerní nosič dokáže léčivo nejenom obalit, a tím zmírnit až odstranit vedlejší účinky, ale díky své struktuře dokáže léčivo dopravit do určité části organizmu a zde léčivo vypustí v původní formě. Kromě dopravy léčiv studujeme také systémy pro dopravu genetické informace. V tomto případě polymerní nosič pomáhá v ochránění a dopravě DNA nebo RNA s cílem léčit vrozená genetická onemocnění nebo onemocnění jako jsou zhoubné nádory.
Ve své práci bychom rádi vyvinuli vysoce variabilní polymerní systém vhodný pro dopravu různých biologicky aktivních látek. Úkol je to nelehký, protože lidské tělo je opravdu geniální biologický „stroj“ a my jsme stále na počátku pochopení všech jeho zákonitostí a pochodů.
Co se vám již ve vašem výzkumu povedlo?
MB: V oblasti nanočásticových značek pro buňky jsme vyvinuli tři typy částic, které se jako kontrastní látky pro terapeutické buňky osvědčili nad očekávání dobře, a pomalu si razí cestu i mimo původně zamýšlené použití.
TE: U několika systémů máme potvrzené velmi dobré výsledky při léčbě nádorových onemocnění u laboratorních zvířat, které se zdají být velmi povzbudivé. Rovněž máme prokázáno na několika zvířecích modelech, že použitím našich polymerních nosičů s léčivy dochází k velmi výraznému potlačení nechtěných vedlejších účinků v porovnání se samotnými běžně používanými léčivy.
Na kolik je ve vašem výzkumu podstatné mít „Nápad“? Zažíváte ještě takový ten „heuréka moment“?
TE: Dokonce bych řekl, že slovo podstatné je příliš mírné. My nápady prostě potřebujeme, neumím si bez nich svůj výzkum představit. Je opravdu vzrušující dostat nápad, který v první chvíli vypadá jako letenka do Stockholmu. Samozřejmě na něj navazuje mravenčí laboratorní práce a měření s cílem potvrdit základní hypotézu. V některých případech, laická veřejnost se asi podiví, i „špatné nápady“, u kterých se původní základní hypotéza nepotvrdí, mohou přinést velmi zajímavé a inspirující poznatky, někdy vedoucí až k dalšímu „nápadu“. Myslím, že dnešní vědec by měl být velmi kreativní člověk.
MB: Usilovnou laboratorní mravenčí prací, ve které hraje roli hlavně testování, pokusy a omyly, dojdete k poznání nutnosti „nápad“ dostat. A ten tedy já neumím ani „vysedět“, ani „vydřít“. Nákladné přístroje mi pomáhají spíše dokonale zmapovat okolí vlastního omylu, který si pak uvědomím třeba při lepení draka, nebo při jadrném komentování vlastního uváznutí v koloně na D1. Na druhou stranu, kreativity smí vědec užívat výhradně s vědomím jistého nebezpečí, protože pokud grantová agentura nebo evropský fond shledá, že máte špatně vyplněnou tabulku formuláře XY, tak neoslníte ani zkonstruováním funkčního prototypu transdimenzionálního teleportu s volitelnou omlazovací funkcí.
Jaká je vaše vize pro využití výsledků vašeho výzkumu?
TE: Sedím v útulné ordinaci a krásná mladá sestřička mi ručním krevním analyzátorem odebírá vzorek krve. Za 15 sekund analyzátor zabzučí a na základě malého proužku papíru sestřička vyndává z lednice dvě ampule. Jedna obsahující polymerní léčivo s vhodnou rychlostí uvolňování léčiva pro mé onemocnění a druhou obsahující přesnou směrující strukturu k identifikovaným nemocným buňkám. Během 20 sekund po smíchání obsahu obou ampulí je připraven optimální lék pro můj neduh. Asi takto si představuji vizi budoucnosti v mém oboru.
MB: Naše materiály by pomohly identifikovat problémy, které dnes nemůžeme řešit, protože o nich prostě nevíme. Pokud se nám například podaří vytvořit mikrokuličku, která dokáže pomoci diagnostikovat raná stadia infekčních, nebo degenerativních chorob, lze očekávat podobné změny, které způsobily vynálezy ultrazvuku, rentgenu, nebo magnetické rezonance.
