Science Café

Odhalit bakterie, viry či toxiny v potravinách a nápojích přímo v restauraci nebo obchodě? V současné době spíš zbožné přání hygieniků a potravinářských inspektorů by se mohlo změnit v realitu díky výzkumu Ústavu fotoniky a elektroniky AV ČR. Zde se vyvíjejí malá přenosná zařízení – optické biosenzory – která by mohla sloužit mimo jiné třeba k rychlé identifikaci nebezpečných látek v potravinách. Ústředním bodem takového senzoru je povrch malého pozlaceného biočipu, který je pokryt vrstvou receptorů – speciálních biologicky aktivních molekul, které ve vzorku potravin dokáží na principu zámku a klíče rozpoznat a zachytit hledanou látku. A právě způsob ukotvení receptoru na čip je složitým krokem, který musí zohlednit řadu faktorů. Touto problematikou se zabývá projekt doktorky Vaisocherové, který byl letos oceněn také prestižním stipendiem L’Oreál pro ženy ve vědě.

Chcete se o použití biosenzorů a metodách úprav receptorů dozvědět více? A jak se nebezpečné mikroorganismy vůbec odhalují dnes? Přijďte na první poprázdninové SC, které bude hostit paní doktorku Hanu Vaisocherovou.

Těšíme se na vás 13. září od 19 hodin tradičně v kavárně Potrvá .

Přihlaste se a přidejte si toto vědecké povídání mezi své události i na facebooku.

Psychologie a ekonomie. Dvě sestry, které se nemají zrovna v lásce. Čekali byste  úzkou spolupráci obou disciplín? Jste na omylu, ve skutečnosti jde o vztah plný sporů. Navíc se ukazuje, že zatímco na akademické půdě je rozhraní mezi psychologií a ekonomií velmi živým mezioborem, v aplikované ekonomii to zatím moc znát není. Mnoho na tom nezměnila ani nedávná finanční krize – jakkoli se mnohým pozorovatelům zdálo, že právě tato krize byla do značné míry způsobena chybným rozhodováním lidí a že se z toho ekonomové poučí a budou na psychologické koncepty spoléhat víc než dosud.

Hostem říjnového HUB SC bude Michal Skořepa, poradce viceguvernéra ČNB a prezident Česke společnosti ekonomické.

Přijďte v úterý 4. října 2011 v 19:30 do HUB Prague (Drtinova 10, Praha 1).
Vstupné 50 korun. Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Pořádá občanské sdružení Otevíráme ve spolupráci s HUB Prague.

Hosty červnového HUB Science Café budou dva přední čeští fyzici Tomáš Jungwirth a Vít Novák. Následující rozhovor je pozvánkou na jejich vystoupení, které proběhne 7. 6. od 19:30 v HUB Prague.

Jak vypadá typický pracovní den teoretického fyzika?

Tomáš Jungwirth:  Tím, že mě v práci, alespoň její vědecké části, nikdo neúkoluje a že mě mí experimentální kolegové nepustí ke svým drahým přístrojům, tak nemá můj pracovní den pevnou strukturu.  Člověk se musí sám nejdřív přinutit vymyslet, co bude ten den dělat, pak to ale začne být zábava, takže nakonec dne je problém s tím v rozumnou dobu přestat. Určité pevné body ale má i naše práce, jako jsou pravidelné pracovní schůzky s kolegy, semináře a přednášky pro studenty a v průměru jedna zahraniční cesta za měsíc.

Vít Novák: Z mého pohledu experimentátora trochu staticky: teoretik buď píše, nebo čte. Teoretik Tomášova typu ovšem mezitím ještě přednáší, organizuje semináře, vymýšlí práci experimentátorům a chrání své lidi před útoky administrativy. To poslední samo vydá na plný úvazek.

Co je na vaší práci nejnáročnější?

TJ: Držet se toho co umíme, abychom si neudělali ostudu nebo zmatky v oborech, kterým nerozumíme a zároveň se pouštět do nových vědních oblastí, protože jinak bychom za chvíli přestali mít možnost objevovat nové věci. Skloubit tyto dva protichůdné ovšem stejně důležité přístupy je jedna z největších těžkostí vědecké práce. Další těžkost je, že  fyzici jsou v průměru chytrý lidi, takže dá dost práce pochopit, co říkají nebo o čem píší, natož k tomu ještě něco užitečného přidat.

VN: Asi jako na každé práci: to co člověka nejmíň baví, zpravidla tedy to, co má s fyzikou málo společného – psaní zpráv, psaní posudků, vyjednávání se správou.

Předpokládám, že ve vašem výzkumu je důležitá metodičnost a systém, určité postupy v přípravě a samotném provedení experimentů. Máte nějaký osvědčený postup či systém, který by mohl být inspirativní i pro ostatní? Prozraďte nám něco z vaší „kuchyně“.

TJ:  Nejvíc se mi osvědčilo nechat své kolegy pracovat jejich vlastními metodami, a jen s nimi čas od času prodiskutovat, kam by práce měla směřovat.

VN: Důležité je najít a udržovat kompromis mezi důkladností a systematičností na jedné straně, a ochotou experimentovat až riskovat na straně druhé. Bez prvých dvou zásad lze těžko dospět k bezpečnému porozumění a  k novým výsledkům, na kterých je možné dále stavět. Platí ale také, že přehnaná důkladnost může snadno vyplnit celý pracovní čas a nakonec vést až k neplodnosti. Bez  ochoty pouštět se do nevyzkoušených a zdánlivě bláznivých věcí se k novým výsledkům nedojde nikdy, systém ale musí následovat.

Čeho byste rádi ve svém výzkumu dosáhli?

TJ:  Natrefit na dříve neznámý jev, který se dostane do učebnic fyziky. Vysvětllit nějaký fyzikální jev, jehož podstata mátla fyziky mnoho let nebo realizovat nějakou fyzikální představu, o kterou se mnoho let vědci neúspěšně pokoušeli. Vidět některý z objevů, jak se ujal pro výrobu běžné součástky nebo zařízení.  Přispět alespoň k jednomu z těchto tří druhů výzkumných výsledků je meta asi většiny fyziků nebo vědců obecně a v našem oboru spintroniky k tomu určitě jsou příležitosti. Jeden z takových cílů u nás je nalezení vhodného fyzikálního principu a následná realizace spinového tranzistoru, který by byl lepší než klasický tranzistor.

VN: Soukromě by mi stačilo, aby mne práce i nadále bavila, každý dílčí úspěch je bonus. Nicméně polovodičové tranzistory už mají důchod na krku a to je jasná výzva.

Čeští šlechtitelé jabloní z Ústavu experimentální botaniky AV ČR jsou pozoruhodně úspěšní. Ve světě se ročně prodají statisíce stromků jejich odrůd, které jsou odolné proti některým chorobám, což snižuje počet chemických postřiků, které musí pěstitelé používat na ošetřování jabloní.

Jak vypadá práce českých vědců, kteří jabloně šlechtí?

Přijďte se zeptat na Science Café! V úterý 14. června od 19 hodin s Ing. Radkem Černým z Ústavu experimentální botaniky AV ČR. Jako tradičně v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6). Účast můžete potvrdit na Facebooku.

Pro odborníky přidáváme vědeckou anotaci vystoupení hosta, ale nebojte, Science Café bude i pro laiky

Květnové Science Café přivítalo v Praze RNDr. Daniela Vaňka, Ph.D. Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy je odborníkem v oblasti identifikace osob na základě DNA a takzvané genetické genealogie, tedy stanovování příbuznosti k určitým genetickým skupinám. V současnosti působí jako ředitel společnosti Forenzní DNA servis s.r.o. a jako soudní znalec v oboru Zdravotnictví, odvětví genetika, se zvláštní specializací molekulární biologie a DNA diagnostika, a správná laboratorní praxe (pro Městský soud v Praze).  Dříve pracoval, mimo jiné, na Kriminalistickém ústavu v Praze nebo pro Mezinárodní komisi pro pohřešované osoby (ICMP – International Commision on Missing Persons) v Bosně a Hercegovině.  Přinášíme i rozhovor, v němž kladl otázky Lukáš Soukup.

Na jaké otázky se snažíte v archeogenetice odpovídat? Jaké nové podněty pro studium a poznání historie mohou přinést výsledky vašich analýz?

Analýza DNA z archaického kosterního materiálu může zodpovědět otázky typu „kdo je kdo“. Požadavkem může být například určení příbuzenského vztahu mezi dvěma kostrami nebo zjištění příslušnosti do určité linie Y-chromozomu a takzvané mitochondriální DNA, s tím je pak spojen odhad geografického původu předků. Tyto informace mohou být klíčové pro interpretaci určitého archeologického nálezu. Analýza DNA samozřejmě není neomylná, existuje zejména velké riziko kontaminace novodobou DNA. Také se často stává, že výsledky zkoumání nejsou z důvodu degradace příliš statisticky průkazné.

Nedávno jsem si nechal zpracovat DNA analýzu u jedné zahraniční společnosti, která na základě této analýzy stanovuje stupeň rizika pro určitá onemocnění. Jakou váhu byste těmto genetickým predispozicím přiřadil?

Osobně jsem velmi skeptický, co se kvality provedení a následné interpretace výsledků komerčních genetických screeningů týče. Některé mutace mají prokazatelnou spojitost se vznikem onemocnění, ale stejně tak existuje i celá řada mutací, jež se u různých populací projevují odlišně. To je samozřejmě dáno evolučním vývojem a snahou organismu adaptovat se v určitém prostředí. Takže jedna mutace může být pro „Evropana“ velkým rizikem, ale „Afričan“ se naopak díky této mutaci dokáže vypořádat s nástrahami okolního prostředí. Takže rozhodně nelze dávat ve všech případech rovnítko mutace=smrt/onemocnění. V buňce navíc existuje celá řada molekulárních mechanismů, jež „špatnou“ mutaci umlčí. To už ale ve většině případů jednoduché komerční testy neodhalí a člověk si tak za drahé peníze kupuje „nepříjemné“ zprávy.

Na základě analýzy DNA stanovujete zájemcům jejich příbuznost k určitým genetickým skupinám (genetická genealogie). Jak na výsledky reagují vaši klienti?

Škála reakcí našich klientů je opravdu pestrá. Občas se před samotnou analýzou testovaných osob ptám, kam by sami sebe zařadili a při následné konzultaci nad výsledky pak revidujeme tyto předpoklady geografického původu předků s nálezem. Někdy se sám divím, jak dobře se někteří lidé dokáží „otypovat“ i bez genetiky. Pokud se navíc výsledky genetické-genealogie interpretují na základě již provedené genealogické analýzy rodu, dokážeme nalézt ztracené „genetické bratrance“ či poskytnout důležitá vodítka pro mapování rodu. Samozřejmě se nám ale stává, že klient není spokojen s překvapivými výsledky typu „váš prapředek v mužské linii pocházel s největší pravděpodobností z Jižní Ameriky“.

V čem vidíte budoucnost analýzy DNA?

Zejména na poli identifikační analýzy se v posledním desetiletí velmi aktivně pracuje na nových přístrojových platformách, které by umožňovaly analýzu DNA „v terénu či domácnosti“. Pokud hovoříme o genetice jako takové, očekávám v době nepříliš vzdálené velmi zajímavé výsledky z oblasti epigenetiky, t.j. modulace genetické informace bez změny genetického kódu.

Kladli jste si někdy otázku, co některé lidi přitahuje na studiu matematiky? Host minulého pražského Science Café nám to prozradil v rozhovoru s Lukášem Soukupem, předsedou občanského sdružení Otevíráme, které v Praze přednášky pořádá. Přečtěte si celý rozhovor a pokud jste posezení s Karlem Janečkem nestihli, můžete si alespoň stáhnout jeho prezentaci v pdf zde .

Mottem Science Café je „věda jako dobrodružství“, je pro vás matematika dobrodružstvím?

Jednoznačně ano.

Co byste doporučil někomu, kdo by chtěl přijít matematice na chuť?

Velmi dobrou motivací pro studium teoretických disciplín může být snaha pochopitnějakým způsobem princip fungování tohoto světa. Další možnosti se otevírají při řešení hádanek a nejrůznějších logických hrách. Pamatuji si, že jako dítě jsem velmi rád četl a řešil logické úlohy v knize s názvem “Jak se jmenuje tato knížka?”.

V jednom rozhovoru jste uvedl, že se vám zřejmě podařilo s exaktními znalostmi nahlédnout do reality světa, mohl byste tento váš pohled na svět přiblížit?

Myslím, že se mi podařilo pochopit některé principy fungování lidské společnosti. Zejména se to týká uvažování a přístupu lidí k riziku obecně nebo chování založeného na emocích. To v některých situacích vede k neracionálnímu jednání a rozhodování. Obchodování na finančních trzích je speciální aplikace, kde je navíc velmi výhodné umět přibližně popsat realitu matematickým modelem.

V minulém roce jste založil nadační fond (pozn red. – www.nfkj.cz) za účelem podpory vědy a – mimo jiné – udělujete granty a dáváte ocenění vybraným vědcům (poz. red. – cena Neuron). Jakým způsobem budete žádosti o podporu vyhodnocovat, máte připravený nějaký algoritmus?

Posuzovat žádosti o granty budou odborníci v daném oboru. Hodnocení je samozřejmě subjektivní – naprostá objektivita je nemožná. Nicméně

posouzení budou odborná a rozhodnutí smysluplná. Projekty, které dostanou milionový grant, budou kvalitní vědecké záměry.

Zajímá vás, jak se identifikují kosterní pozůstatky a jak spolehlivá je forenzní genetika? Nebo pátráte po genetických kořenech svého rodu? Pak je květnové Science Café určeno právě pro vás. Hosty budou tentokrát absolventi Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D. a RNDr. Martin Pospíšek, Ph.D. Přijdou pohovořit o tom, jak lze identifikovat pachatele trestných činů pomocí analýzy DNA nebo jak se genetika prolíná s řadou jiných oborů. A také se dozvíte, že se z genetiky stává byznys, který s sebou nese rizika zneužití citlivých osobních údajů.

Setkání proběhne 10. května od 19 hodin už tradičně v kavárně Potrvá (Srbská 2, Praha 6), vstupné dobrovolné. Zaregistrujte se na facebooku a přijďte včas – místa v kavárně nelze rezervovat!

V úterý 12. dubna 2011 se v kavárně Potrvá uskuteční už 28. pražské Science Café. Hostem bude tentokrát Karel Janeček, majitel firmy RSJ, který bude hovořit o tom, kterak mu znalosti matematiky, matematického modelování a logiky pomohly v byznysu. Dozvíme se tak o jednom z příkladů využití matematiky v praxi. Řeč bude také o podpoře vědy a o Nadačním fondu na podporu vědy a výzkumu, včetně udílení cen Neuron.

Začínáme zmiňovaného 12. dubna v 19 hodin (kavárna Potrvá, Srbská 2, Praha 6).

Účast můžete potvrdit i na Facebooku (potvrzení účasti neznamená rezervaci místa v kavárně).

Kavárna Potrvá (Srbská 2, Praha 6) bude v úterý 8. března od 19 hodin hostit další pražské Science Café. Tématem tentokrát budou inteligentní budovy a asistovaný život v nich. Hosty diskuse budou odborníci z Fakulty elektrotechnické ČVUT:

• doc. Ing. Lenka Lhotská, CSc.
• Ing. Jan Havlík, Ph.D.

Účast můžete potvrdit na Facebooku (potvrzení účasti ale neznamená rezervaci místa v kavárně).

A o čem bude konkrétně řeč?

V současné době se slovní spojení inteligentní budovy objevuje v médiích a reklamách celkem často. Ale už se příliš nevysvětluje, co vše se může za tímto pojmem skrývat. Cílem našeho povídání je přiblížit možnosti techniky, která má v domácím prostředí sloužit našim každodenním potřebám.

Inteligentní budova či inteligentní byt neznamená jen řízení klimatizace, vytápění, osvětlení, případně domácí elektroniky. V našem pojetí jde hlavně o využití takové techniky, která může prodloužit nezávislost a samostatné bydlení seniorům a hendikepovaným osobám.

Můžeme si představit celou řadu situací, kdy vhodná instalace běžně dostupných čidel zabrání nehodám či upozorní na možný problém (ať už půjde o zdravotní stav jedince či situaci v domácnosti). Asi téměř každý z nás někdy zapomněl otevřený vodovodní kohoutek nebo zapnutý elektrický spotřebič při odchodu z bytu. A vlastně stačí málo: čidlo tekoucí vody, případně výšky hladiny vody, čidlo zapnutého spotřebiče a čidlo otevírání a zavírání vstupních dveří, případně doplněné o čidlo směru pohybu. Po vyhodnocení potenciálně nebezpečné situace dostaneme např. zvukové upozornění, že se máme vrátit zpět a zkontrolovat stav daného spotřebiče. Někdy je to totiž opravdu opomenutí (např. žehlička), někdy chceme daný spotřebič opravdu nechat zapnutý, např. pračku nebo myčku.

Zveme vás na virtuální výlet do velmi blízké budoucnosti chytrých a přesto nenápadných pomocníků, usnadňujících a zpříjemňujících náš život. Pokusíme se též ukázat, že se ani monitorování činností či našeho zdravotního stavu v domácím prostředí nemusíme bát, protože při správném návrhu takového systému informace byt neopustí a dostupné bude jen to, co budeme sami chtít zpřístupnit.